Jak se stát stewardem u Japan Air Lines
Jak probíhal můj pohovor 24. července 2007
Po zaslání životopisu a dopisu ve kterém jsem požádal o pozvání na přijímaci pohovor jsem obdržel dopis ve kterém byla pozvánka a informace o tom jak se k pohovoru dostat.
První kolo...
Pohovory začínaly pro první skupiny v devět hodin ráno v hotelu Renaissance, vzdálenem asi 10 minut od letiště Heathrow. Po krátkém uvítání následovalo rozdělení do skupin asi po osmi lidech. V mé skupině byl opravdu různorodý mix lidí - ti, co pracují pro jiné aerolinky, uchazeči, kterých oba nebo alespoň jeden z rodičů je z Japonska, lidi co studovali v Japonsku a pak my - adepti, co jsme strávili v letadle jen několik hodin jako pasažéři.
Každá skupina byla odvedena do místnosti s tříčlennou komisí. Tady jsme se museli jednotlivě představit a uvést důvod, proč chceme pracovat pro Japan Airlines, což trvalo asi deset minut.
Následoval úkol, který jsme jako skupina měli vyřešit společně - vybrat deset věcí, ktere bychom si vzali na pustý ostrov a seřadit je podle důležitosti.
Po prezentaci jsme měli možnost zeptat se na několik otázek. Což bylo dobré využít, protože porota hodnotila náš zájem.
Písemný test...
Následně jsme byli posláni zpět do recepce, kde jsme čekali asi deset minut. Přišla senior cabine crew a požádala několik lidí ze všech skupin, aby jí následovali. (V ten okamžik nikdo netušil, co se děje).
Po dalších pěti minutách přečetli mé jméno a poprosili mě spolu s dalšími pěti uchazeči, abychom si vzali všechny věci a následovali stewardku, která nás zavedla do místnosti se stoly, na kterých byly tužky a papíry. Tam nám bylo sděleno, že jsme prošli prvním kolem pohovoru a že nás čeká test z matematiky a angličtiny. Obsahoval 22 otázek (11 matematika a 11 angličtina). Otázky nebyly těžké (převody měny, sčítání a odčítání, pár slovních úloh a nějaké logické úkoly). Jediný problém byl, že určený čas byl méně, než minutu na každou otázku, takže nebylo času nazbyt a velké přemýšlení. Minimum pro uspění je 80% v každém testu.
Pak následoval opět přesun do recepce a vyčkávání na výsledky.
V ten okamžik jsem ztratil přehled o tom, kam kdo šel, protože začali promíchávat skupiny, posílat některé uchazeče domů (zatím co my jsme psali test) a dostavila se nová skupina kandidátů, kterým první pohovory začaly až v jedenáct hodin. Opravdu jsem se divil, jak si mohou udělat obrázek o někom během prvního pohovoru, když kolektivní úkol byl prezentován jen jedním členem skupiny a že se vyznali v tom, kde kdo je.
Přestávka nebo další kolo psychotestů?
Po dalších deseti minutách jsem byl zařazen do nové skupiny a přesunuli jsme se opět do místnosti, kde jsme psali testy. Tam nám řekli že jsme první kolo úspěšně absolvovali a že nám byl dán čas na druhé kolo pohovoru, což bylo kolem poledne. (Já měl druhý pohovor v jednu hodinu odpoledne). Přestávku jsme strávili společně s celou poslední skupinou. O půl jedné přiběhla jedna se stewardek a řekla, že uchazeči, co mají pohovor v jednu hodinu se musí dostavit na "vzhledový test a test z jazyka" (nenechala nás ani dojist).
Vzhledový test pro muže se skládal z kontroly nehtů, vyleštěnosti bot, z toho, jak vám padne sako, jaké nosíte hodinky, jestli máte nějaké prstýnky, tetování, přeměření výšky a váhy atd. atd.
Pro dívky to bylo to samé, jen přidali kontrolu make upu a účesu. (Chtějí, aby holky měly sytě červenou rtěnku a vlasy v drdolu, náušnice, které se nelesknou, atd.)
Poté nám vysvětlili, že nesmíme sedět se zkříženýma nohama a rukama. Nohy mají být těsně u sebe a dlaně položené jedna na druhé na stehně.
Test z jazyků byl zvláštní. Ja umím mluvit anglicky, česky, německy, rusky a mám základy spanělštiny a latiny. Na "výběr" byl jen jeden jazyk, a to španělština. Byl jsem dotázán, jestli si přeji být testován na španělštinu, což jsem odmítl a vysvětlil, že mluvím plynně jinými jazyky. Natož mi řekli, že to není žádný problém a nijak to neovlivní můj postup do dalšího kola pohovoru.
A druhé kolo...
Můj pohovor začal v půl druhé. Předvedli mě před dvoučlennou komisi - japonského manažera a senior cabine crew. Musel jsem se představit a odpovědět na otázky:
- Jak bys popsal Prahu a co pro tebe znamená?
- Srovnej české a japonské jídlo.
- Proč chceš být členem JAL?
- Jaké máš zkušenosti s customer services?
- Co víš o JAL a její historii?
- Jaká jsou tvé slabé a silné vlastnosti?
- Jak se cítíš na to, že budes poslán na 10-15 denní lety?
- Myslíš si, že se zvládneš naučit japonsky během šestitýdenního kurzu v Tokiu? (očekávají že se lidé domluví plynně japonsky)
Pak mne poprosili, abych jim vyplnil feedback a že jim mám zavolat následující den, jestli jsem prošel druhým kolem pohovoru a postoupil do finále.
Na začátku dne nás tam bylo asi 200. Na druhé kolo pohovoru pozvali 12 lidí. Nevím, jestli všichni prošli nebo ne, ale já mám finálový pohovor 1. srpna v 11 hodin.
Zkušenost je to velice, velice zvláštní; lidi které bych já vzal bez přemýšlení neprošli prvním kolem. Uchazeči, kteří byli příliš aktivní neprošli také. To samé platí i o lidech, co studovali v Japonsku a mluví plynně třemi jazyky (anglicky, francouzsky, japonsky)
To je zatím vše... dám vědět, jak jsem dopadl ve finále.
Poznámky pod čarou
Málem bych zapomněl...
Během druhého pohovoru vás posadí na židli uprostřed místnosti a tázající sedí od vás tak tři metry, takže vidí každý pohyb od paty k hlavě a je to děsně nepříjemné. Musíte si dávat pozor na gestikulaci, která by měla být minimální. Účelem toho je, jak rychle se adaptujete na nové zvyky (sedět s nohama u sebe a ruce jedna na druhé na stehně - to, co nám řekli při vzhledovém testu).
Neoficiálně...
Důvod, proč nám neřekli o vzhledovém testu bylo to, aby viděli, jak pohotově zareagujete, když vás nečekaně zavolají a jak rychle a dobře se za běhu umíte upravit.
Důvodem "zdržování" u pohovoru nebylo nic víc, než snaha vidět, jak reagujete na problém, který se nečeká a na to, jak se v takové situaci umíte ovládat a hlavně být milí a příjemní s usměvem na rtech.
Ondřej Srb (Andrew)
Westerham, Kent, England
Přečtěte si i 2. díl...